Mickey Mouse je mrtvý

Tenhle týden byl snad úplně ten nejlepší co jsem kdy v Liberci zažila. Čím to tak mohlo být? Že to byl poslední týden na koleji? Posledních pár nocí se spolubydlící, se kterou ač přes velkou snahu jsem nenašla nic společného a tak jsme se radši ignorovali? Spolubydlícím z buňky, díky kterým se mi věčně něco z nádobí ztrácelo a s koštětem v ruce jsem je nikdy neviděla? Počasím? Nebo tím jak super týden i přes všechny zkoušky a zápočty mi Gábi připravila? No jasně, že za poslední je správně!

Začalo to teda pěkně na pikaču. Měla jsem ve škole jednu zkoušku a jeden zápočtový test. Chtěl tam po nás středoškolskou matiku tak jako kdo si to má pamatovat?. Vyházel nás s tím, že další termín je ve středu ať se to doučíme. Potom přišel ten zápočtový test, který jsem moc nepobrala, jak to bylo těžký, ale tak měla jsem to stejně s jednou chytrou holčinou tak jsem si řekla, že bych to mohla dát. Nedala. O 0,75 BODU! Přitom ta holčina to dala. WTF.

Volala jsem s Gábi a ta, že uděláme si piknik na terase. Krásně nám k tomu foukalo. I poloprázdné hrníčky převracelo. I když teda Gábi se svojí šikovností tomu taky dopomohla. Přijel i Honzik a hrály jsme Scrabble. Ach ta slovní zásoba. Pak tu hru jak ti soupeři vymyslí osobnost kdo jsi, nalepíš si to na čelo a s odpovědi ano/ne máš zjistit kdo seš. Pěkně jsme se do toho zamotali, protože po každý jsme měnili směr a friscovo - pivní ochutnávka k tomu taky nebylo to pravé na paměť. No nic pokračovalo úterý a další zkouška. Pro výsledky jsme si pak měli přijít později. Nevím jak se mi to podařilo, ale splnila jsem! Aspoň něco z krku.

Později se s Gábi domlouváme a jdeme do divadla na představení Mickey Mouse je mrtvý. Vřele každému doporučuji, protože to nemělo chybu. Je to hodně ze života a hlavně na zamyšlenou. Po divadle ještě probíhala vernisáž autora hry. Vůbec jsem nechápala, ale jak prostě někoho může napadnout tak skvělá hra přes víkend..? Pecka. Ve středu mě čekal opravný termín tý zkoušky. Šla jsem na řadu jako poslední, za 3 minuty jsem byla venku a splněno! Uf. Noo a později jsme s Gábi jely podívat se po obchodech. Potřebuji sponzora, tak kdo se hlásí dobrovolně? Ve čtvrtek jsem měla poslední zkoušku no a ta snad taky dopadla. Takže mi chybí za letní semestr jeden zápočet a následně zkouška. To by šlo ne?

Ani bych nevěřila jinak kolik věcí se dokáže nakupit na koleji za jeden rok. A to jsem si pořád myslela, kolik tam toho nemám málo. Pendrek. 4 velký kufry. Sbaleno jsem měla rekordně rychle, dokonce jsem si odpustila i nějaký komentář ke straně spolubydlící a zůstala jsem na našem oblíbeném "no tak čau". Předala jsem pokoj a čus domů. Fakt nevím kam s tím vším, takže v nejbližší době zase proběhne velký očistec jak v oblečení, tak v ostatních věcech kolem.

 Jedna větrná z terasy.

Jsem magor do tetování. Mohla bych se na to dívat hodiny a hodiny dokola. Stejně tak dlouho bych si o tom mohla i povídat. Právě teď o víkendu byl v Praze festival zaměřený přímo na tetování samozřejmě i se zahraniční účastí. Tam jsem nemohla chybět. Miluju ten zvuk strojku, nervozitu předtím, než se jehla poprvé zabodne do kůže a prostě všechno! Nejlepší je, že tam to je naprosto normální. Lidi rádi svoje tetování ukazují, jsou na něj hrdí, nikdo blbě nekouká, nemá hloupý poznámky, pohrdavé výrazy. Zajímalo by mě, kdy někteří lidi už konečně upustí od předsudků, že tetování je znamení vězení. U nás asi nikdy.. A tak jsem tam chodila a pořád se dívala, fotila a záviděla všem, kterým se na těle vytvářel nový obrázek. Dokonce jsem i přehodnotila názor na rukáv je to fakt pecka! Taky budu mít další a už teď se těším!

 

Vlasta musela být Japan

Švédové přijeli. Pro pochopení moje teta (mum sestra) žije se svojí rodinou ve Švédsku no a po smrti babičky (už 2 rok:( .. ) naše vztahy ochably. Jinak nebyl rok aniž bych za nima nebyla nebo oni tady. Měli jsme super vztah. S bratranci jsem vyrůstala a měla lepší vztah než s vlastní sestrou. Ale teď to skončilo. Moc mě to mrzelo. No a o víkendu měla teta sraz od základky a vzala s sebou Jakuba (mladší bratranec). Zavolala mi a řekla, že bychom se mohli sejít. Čekala jsem od toho hodně, ale tohle ne. Jako kdyby žádné dva roky nebyly a zase jsme to byly my, co si ze všeho děláme srandu, neustále se pošťuchujeme, vymýšlíme nesmysly a máme se fain. Opravdu jsem za to byla strašně moc vděčná. Doufám, že to už vydrží, protože mi opravdu všichni chybí.

No a samozřejmě, že si Jakub skoro nic nepamatuje, jak to tu vypadá, kam se dá jet na výlet, co je pěkné vidět, tak jsme jezdili po výletech. Přes víkend jsme toho stihli strašně moc navštívit. Vzala jsem ho na Kuks, do Babiččina údolí, na Náchodský zámek, a tak. Strašně ho bavilo řídit do těch zatáček všude. Prý sem určitě musí vzít Jennifer (přítelkyně). A můj zvyk všechno fotit komentoval, že Vlasta (babička) musela být z Japonska a že to mám po ní :DDDD Jen ten víkend strašně rychle utekl a už jsme se loučili. Ale tentokrát už to nebude trvat tak dlouho je zase vidět! <3 

In-line.

Všechno to tak strašně rychle utíká a já mám pořád pocit, že nic nestíhám. Navíc se pořád tak nějak nemůžu dospat a spánek je teď moje opravdu nejoblíbenější činnost :D.

Druhý den po příjezdu jsem se domluvila s Andy, že půjdeme na brusle a při té příležitosti jí předám věci co jsem jí přivezla. Měla jsem velkou radost, že se jí dárky líbily a že jsme s Natt koupily dobře! Dobře my! :D. Moje zkušenosti z in-linů jsou dost žalostné. Vlastně za to všechno může máma! Ta po mě chtěla abych jí naučila na bruslích a protože já je nemám, musela jsem si půjčit. Jenže jaksi v botách velikosti 42 jsem si připadala jako kocour v botách, tak mi nezbylo nic jiného, než si koupit svoje. Neumím v tom zabrzdit, zatáčet, zpomalit, ale jedu :D Zlatý brusle na led! :D

Samozřejmě, že jsem nestíhala a všechno jsem naházela do auta a jela na místo setkání. Tam jsem zjistila že moje úplně nová flaška na pití netěsní a ráčila se mi vylít do batohu. Průser byl ten, že jsem tam měla všechno.. Telefon, foťák, peněženku.. Elektronika se plavat nenaučila, takže můžu to akorát tak ždímat. Telefon jen žalostně pořád vibroval, tak jsem ho vypnula a nechala být. Super, to to hezky začíná. Potom jsme teda vyjely. U nás prý udělali takovou stezku speciálně pro cyklisty a in-linisty, ale jako nechápu jak můžou přes to udělat děrovaný most! Vždyť si člověk na tom akorát tak zničí kolečka! Cestu tam jsem zmákla docela obratně. Vysekala jsem se jen málem. Zrovna na přechodu, ale to ve mě fakt hrklo, protože se zrovna řítilo i auto a vypadalo, že brzdit se mu moc nechce! Horší to bylo s cestou nazpátek.

Ten samý přechod. Akorát více aut, lidí, kolařů, kočárků. No a tak si přejdu na druhou stranu nějak a zaseknu se o díru a už ležím na zemi. Sbírám se a zrovna jede kolem cyklista, který sesedá z kola. No neflákne mi nohou do hlavy? Jo, flákne a jak! :D Dobře, pokračujeme. Těsně před koncem je cesta trochu z kopce dolů no a já panikařím, protože dole stojí auto a já nevím jak mám zastavit. Dobrovolně teda s sebou praštím o zem, ale nepočítala jsem s tím, že se překroutím na bok a ještě že mi to kousek pojede dolů :D. Chudák Andy jen nevěřícně koukala co dělám. Prej "ještě nikdy jsem neviděla nikoho se dobrovolně vysekat. Já bych radši teda brzdila o to auto." No jo, to mě taky napadlo, ale až když jsem ležela na zemi. Žádnou ale velkou újmu jsem neměla, jen jsem trochu odřená. Ale ve vaně to štípalo pěkně :D. Ujely jsme asi tak cca 7km a dám jim teda ještě jednu šanci, ale hned tak to nebude!

A jinak začal zápočtový týden a samozřejmě mám víc věcí na práci než se učit. Jsem neponaučitelná, fakt!

England, part III.

Den šestý

Vůbec, ale vůbec se mi dneska nechtělo vstávat. Hned od rána nám pršelo, takže vlastně nám nic jiného nezbylo, než vzít auto a jet do Basingstoku na nákupy. Né, že by nám to nějak extrémně vadilo, ale alespoň i počasí drží s námi :DD. Tak si takhle jedeme o Bank Holiday  nakupovat. Ach jo, peněženka brečí. Teď aspoň vím, že fakt dlouho nikam nemůžu jít a dlouho si nic nekoupím na sebe a zase můžu začít šetřit :D. Neboj Andy, nezapomněla jsem na tebe :)) Potom jsme šly se proběhnout do okolí. Nejdřív jen zlehka 4km a s tím, že už se otočíme, potom s rozmyslem jsme daly 5km a cestou zpět už jsem málem umřela. Následovala lehká večeře v podobě mega velkého hrášku, kukuřice, řepy a rýže.

Noo a pak na mě Natt volá: "hele víš jak se dělají palačinky? a neudělala bys nám??" a tím to všechno zazdila a teď mi je akorát pěkně těžce. Zase jsem objevila ale novou věc: Philadelphia čokoládová <333 neuvěřitelně dobré, kdo neochutnal, neuvěří. Sice podle Peréz je to jak když sním kilo jogurtu, trošku milky a vybliju to zpátky, ale věř to člověku, který normálně sýry nejí :DDD A mám radost, u nás to mají s Milkou! No a večer Natt navrhne dětem, že jim udělám taky palačinky a mě jako na potvoru nechtějí držet, takže si dělám ostudu :DD.

Den sedmý

Dostanu anglickou snídani až do postele, heč. Poté jedem odvést Patrika do školy a rovnou do Natt nové práce. Z tý jejich Cottage jsem úplně unešená, typický dům v anglickém stylu. Křivé zdi, slaměná střecha, bílé stěny uvnitř a všechno tak hezky barevně sladěné. Potom jedeme domů na rychlý oběd, seznámila jsem se s dědou, který přijel posekat trávu (jako když mluvíte s učitelem angličtiny, fakt) a s Pavlínou do Costy na kafe, já na čaj. Zkoušíme nový muffin, který sice vypadal krásně, ale byl až odporně sladký. Noo pak mě ještě Natt vzala do jedné drogerie, kde mají ten nejlepší make-up na světě za neskutečnou cenu. Máte potom pleť jak miminko hebkou, všechno zakrývá a hlavně vydrží celý den! Později doma, že zatímco pojede Natt do školy pro Katie, půjdu běhat. 

Vyběhnu. Po nějaké době se chci podívat na tempo na iPodu, nepodívám. Celou dobu mi ani nedošlo, jak jsem nad vším a ničím přemýšlela, že mi ani nehraje hudba, tudíž se mi ani nenačítají km a čas. Super. Začnu běžet s hudbou a zrovna mi náhodný výběr začne přehrávat Sensation white mix. Si tak běžím, běžím, nic nevnímám a najednou přede mnou cedule ANDOVER! Pro vysvětlení to je od místa, kde bydlíme cca 8km. Super no, a protože to běžím fakt pomalu tak čas mám přes hodinu. Takže domů to bude taky tak. To se už asi o mě budou doma bát :DDDD. Běžím zpět a poslední zatáčku před domovem vidím bílý Ford Focus a dívku klepající si na čelo :DDDDDD Kdo to asi je. Doběhnu domů, cca 17 km dohromady!!! Jsem dead. Hned mám na stole typickou anglickou večeři a Katie mi sděluje, že jsem fakt crazy :DDD. Žízeň zaháním lambruscem na střídačku s čajem :DDD. Sbaleno mám snad v rekordním čase a samozřejmě mi nejde usnout.

Den osmý + devátý
Ráno bych ten budík fakt nejradši vyhodila z okna. No nic. Zajímavý, že mě nebolí nohy, ale jen zápěstí :D. Na autobusový zastávce směr Londýn mi sice Natt říká, že se zase loučit nebudeme, ale tak ji alespoň chci obejmout na důkaz lásky, dostávám jen vynadáno :D. V Londýně je trafika jako svině, mám co dělat abych vůbec stihla přejít na spoj do ČR. Pěkný pán řidič se na mě usměje a říká, že tu příruční tašku jako nevidí (joo kokot pití se mi do ní vylilo a tak jsem to ze vzteku všechno začala vyhazovat ven a zase zpět). Hned přede mnou stojí ve frontě spoluobčan tmavší pleti a snaží se navázat hovor, moje „sorry?“ ho moc nepřesvědčí o tom, že jsem cizinka, když vidí v ruce ČR pas :D. Doufám, že nesedí vedle mě. Dobře nesedí, sedí o sedačku přede mnou. A ještě než vyjedeme na celý autobus křičí (nemluví, přímo křičí) jak jeho celá rodina bydlí v Londýně a kolik kde má přítelkyň, dětí. Víc nevydržím, překřičí dokonce i iPod! Přes Londýn nabíráme kvůli trafice zatím 2 hodiny zpoždění. Zatím to je v pohodě.

Do Francie přejíždíme přes tunel. Ještě do včerejšího večera jsem si myslela, že to je normální tunel, kde normálně jezdí autobusy, auta, kamiony, cokoliv. Natt mě vyvedla z omylu. Pro ty kteří si to myslí stejně: autobus si najede do takového vagónu a pomocí něho se dostane na druhou stranu. Pocit to byl strašný, vůbec mi to nepřipadalo jako nějaký dobytčák, který jede s dobytkem přímo na porážku. Hodně se to i houpalo a fakt jsem byla ráda, že za půl hodiny toho byl konec. V Bruselu už jsme měli asi 2,5hodiny zpoždění, přistupovali další lidi. Stále sedím na dvoj-sedačce sama, juhů. Večeřím poslední krabičkové jídlo od Natt, čučím na filmy, hraju si na iPodu a tak. V Lucembursku přibíráme poslední pasažéry, s asi 3 hodinovým zpožděním.

A Stále sedím sama! Ustelu si. 2 x 3 růžový kamarády na dobrou noc, ale moc to nejde spát. Blbec přede mnou má zvuk tak nahlas jako kdybych to měla já v uších. Tak do něj neustále kopu, ale spí strašně tvrdě. Nakonec usnu. Probouzím se až kousek před Plzní a první co vidím je nějaká čoudící továrna. Stevardka nám sděluje, že v Praze budeme asi v 9 (místo 6,30) a jsem vůbec zvědavá, jestli stihnu spoj na Liberec, do školy. Nestihnu, jedu dalším a doufám, že ne zbytečně. Joo zbytečně. Domů se dostávám odpoledne. Je tu krásně, svítí slunce, až hnusný vedro. Jinak v Anglii už může být taky pěkně, když jsem odjela a čekám až si to počasí uvědomí a bude zase tady hnusně zima a pršet! :D

 

Kdesi v Bruselu.

A tímto končím posty o Anglii a díky díky díky moc Natálce, za to že to se mnou vydržela všechno, hezky se o mě starala a bylo to super <33 možná ještě budou nějaký posty s fotkama, ale to uvidíme. Jdu se proběhnout a na víno, čus.

POTTEROMÁNIE!

Musím se o to podělit a informovat. Jak jsem byla s Natt v Londýně a fotily se u Waterloo stanice, tak mi jen tak říká: "hele Harry Potter na plakátu" a v tu chvíli jsem byla asi tak na 2 minuty v úplným transu.

Oni otevřeli tady kousek od Londýna ateliéry, kde je možný všechno vidět jako ve filmu!!! Můžete vidět na vlastní oči Bradavice, Brumbálovu pracovnu, Příčnou ulici, a vůbec všechno!! Vím, že to byla jen otázka času, kdy na to dojde řada, ale i tak mi to přijde neuvěřitelný a hned jsem musela všechno prostudovat.

                                 

Takže:
Poloha severně od Londýna viz plánek. Vstupné pro dospělého je sice hodně (28liber), ale pokud je člověk opravdu fanoušek, tak mu ty peníze za to stojí. Vstupenku musíte mít rezervovanou a potvrzenou do předu a přijít 20 minut před stanoveným časem. Parkování je zdarma. Může se uvnitř fotografovat, ale ne natáčet. A suvenýrů budou mít určitě nespočet. Jestli máte zájem pomůžou vám i najít nejvhodnější ubytování v okolí, což mi přijde super. Přidávám fotky z oficiálního webu Warner Bross Studio Tour London -> The making of Harry Potter. Další informace a fotky hledejte tam. Každopádně já už vím, kam při další návštěvě Anglie bezpodmínečně musím se jet podívat.

England part II.

Den třetí, část II.
Natt přijela a jely jsme pro Patrika (syn o kterého se stará) do školy ho vyzvednout, ale shodou okolností jsme tam jely zbytečně, zůstal ve škole. Sára odcestovala na víkend do Afriky někam a Katie za přítelem. Co my? My máme dům celý samy pro sebe! :)) Mohla být párty, ale my jsme řekly NE.. další den máme v plánu LONDON tak musíme být fit a ne zmačkaný po flámu, jak to umíme. Jsem teda alespoň vyzkoušela jejich domácí posilovnu, zatímco nám paní kuchařka tady připravila nejlepší večeři.

Den čtvrtý
Ráno brzo vstáváme, balíme věci a vyrážíme směr bus na LONDON. Počasí nám teda moc nepřeje, ale zatím neprší, jen je na mě strašná zima. Joo tady si lidi chodí v žabkách a tričku a já se klepu v bundě. Prošly jsme a viděly všechny hlavní památky. Hlavně na začátku si říkáme, že nebudeme jezdit metrem, ale autobusy a nakonec jezdíme více tím metrem (ono to bylo i tak rychlejší :D).Dokonce jsme se chvíli i na sebe naštvaly.. sorry bro :) to je tak když si někdo pořád myslí, že London Bridge je Tower Bridge.. Kokot já.. Kam jsem opravdu, ale opravdu chtěla jít bylo nádraží King´s Cross - nádraží odkud odjíždí kouzelný express vlak do Bradavic (Harry Potter, vysvětlivka pro nefanoušky). Celá natěšená jsem hledala nástupiště 9 a 3/4 a přesně to místo jako je ve filmu - oblouky jimiž se procházelo. A jaké přišlo zklamání, že nic takového tam není.. Žádný oblouk, žádné 3/4, nic. Taky mě to mohlo napadnout, že to je počítačově upravené, ale aspoň snaha byla. Navštívily jsme i Camden - čtvrť, která je známá pro své trhy, bary a hudební kluby. Nezapomenutelný zážitek. Cyber dog, obchod, který opravdu stojí za to vidět a být v něm. Jednou se tam určitě musím vrátit! Pořád ale k eskalátorům chodím na druhou stranu takže se fakt divím, že jsem se někde nerozsekala :DDDD Ke konci dne už mě fakt bolely nohy a byla jsem ráda, že vůbec sedím.  Usnula jsem ani nevím jak. Ale prd vím, totálně přejedená jídlem, které jsme si přivezly z Camdenu (mají tam stánky a do krabičky vám namíchají cokoliv chcete za pár korun).

Den pátý

Stále si užíváme samotu. Ani nesnídám jak jsem stále přejedená a jedeme se podívat do centra Andoveru. Pěkné městečko, jen by tu mohli mít Primark a TK Maxx :D. Projdeme pár obchodů, děláme fotky a tak. Neuvěřitelná věc se taky stala!!! Vylezlo sluníčko!!! a mě hned stoupla nálada o milion procent!! Přece jenom jsem sem ty sluneční brýle nevezla nadarmo :D. Jedeme taky na návštěvu za Pavlínou (aupair, která bydlí nedaleko) domů. Jejich nejmladší má zrovna neštovice a hrdě nám je pořád ukazuje.  Navečer se jde běhat. Jsem tady z toho opravdu v šoku, jak tu jsou hodní a ohleduplní řidiči. Zpomalí a ještě se na vás usmějí. Prý to tak je normální, jen já hned dělám paniku :D. Sakra, nějak rychle se mi to tu krátí :(.. 

To be continued.. 

England part I.

Jsem se konečně dočkala. Nastal čas říct na týden té naší maličké republice sbohem a hurá do Anglie na návštěvu za Natt. Prý tento týden pojmeme jako očistný a nebudeme jíst žádný "prasárničky" a bude detox, jsem zvědavá, jak dlouho nám to vydrží:D.
Letenku jsem měla koupenou už si 2 měsíce dopředu, aby vyšla co nejlaciněji a s výměnou peněz jsem čekala do poslední chvíle. To byla chyba, libra jako by to tušila a stoupla. Zabalila jsem si asi na potřetí kufr. Skoro nic v něm nebylo a přesto byl úplně plnej a těžkej :D.

Den první
Ve středu ráno jsem se vydala směr Praha - Ruzyně a jako před každým letem mě už bylo od rána pěkně špatně. Jak já nesnáším letadla. Nechápu když někdo řekne, že se do letadla těší, tak já teda ne a přijde mi, že s každým dalším letem je to horší a horší. Samozřejmě jsem zapomněla vystoupit na Terminálu 1 takže jsem si udělala krásnou procházku z Terminálu 2. Jaký to byl trošku šok, u nás asi 30 stupňů a sluníčko a na ukazateli bylo London, zataženo, déšť a 9 Stupňů!! Joo to si někdo umí vybrat pravý čas! Odbavení šlo rychle a už jsem najednou stála u vchodu do letadla. Let naštěstí dobrý, žádná turbulence, nic.
Po příletu na Luton jsem první hledala wifi, ale oni všechny zaheslovaný i v BurgerKingu mrchy!, a čekala na autobus, co mě odveze na Victoria Station do Londýna. Už u toho byl pán hrozně moc hodný, vzal mi kufr abych se s tím prý netahala a dal do zavazadlového prostoru. V buse nás jelo jen pár a zažila jsem první změnu. Jeli jsme po dálnici a já měla hrozně divný pocit, že nejedeme dobře a že všechny auta jsou jako bez řidiče a panikařila jsem. Když já taky hledala volat na druhý straně žejo :DDDDD Dobrý. Na Victoria jsem si koupila jízdenku na další autobus do Andoveru a čekala. Malá rada pro ty, kdo se třeba chystají někam do Anglie. Kupte si rovnou zpáteční jízdenku. Vyjde o dost laciněji. Dokonce tam měli i wifi, takže jsem ten čas tam prokecala s mamkou a Natt na skypu. Si tam takhle sedím, mluvím a najednou mi nad hlavou proletí holub a šíleně se leknu :DD ale to je prý normální. No a pak už jsem konečně seděla v autobuse a za necelý 2 hodinky vystupovala konečně v cílové stanici.
Vystupuju z busu a vidím ji, živou, zdravou a smějící se Natálu. Čekejte od ní videoblog. Uvítání velkolepé, dojemné. Jsem hrozně ráda, že jsem tady, že jí vidím konečně jinak než jen přes web kameru. Sedáme pak do auta, dokonce jdu i na dobrou stranu, za což sklízím obdiv :D a jedeme směrem k domovu. Povídáme, povídáme a přijde mi divný, že ta silnice je tak úzká.. se jen zeptám, jestli to náhodou není jednosměrka, ale jsem vyvedena z omylu. AHA :DDDD Tak proto Angličani jezdí tak pomalu a opatrně :D. Přijedeme k domu a já se nestačím divit, tak pěkný dům jsem snad neviděla. Krásný, prostorný, čistý, pěkně zařízený. Rovnou jsem se zeptala, jestli by mě nechtěli adoptovat:D. Seznámila jsem se s Katie (dcera, o kterou se Natt stará) a Joey (pes, o kterým jsem si myslela, že je hodně starý, ale je mu teprve rok). Typická puberťačka to je. Vybalím si, předám dary co si Natt objednala a ona už přichází s Rosé Lambruscem LIGHT a Tesco Cosmem (nápoj na ředění) na uvítanou. Povídáme, povídáme a první lambrusco vypitý. Netrvá dlouho a druhý lambrusco vypitý. Zrada, máme jen dvě. Je vidět, že už je fakt dlouho z ČR pryč :D.

Den druhý
Ráno posnídáme a protože tu nemám s sebou co na převlečení (jen věci na běhání) musíme jet nakupovat :D. Jedeme do Basingstoke (města, asi půl hodiny autem), chytneme mrtě průtrž deště, ale to si zvykám. Protože je Natt zmatkař, trochu bloudíme, ale příště už tam aspoň trefíme i poslepu. Noo a tam nejdřív návštěva TK MAXX, kde nechám hodně peněz a potom návštěva PRIMARK, kde nechám ještě víc peněz :DDD Ale jsem fakt spokojená, co jsem si koupila, všechno beztak po pročištění skříně potřebuji a unosím. Obzvlášť za ty strašně vtipný ceny!! Proč fakt něco takovýho nemůže být i u nás, proč? Odcházím s narvanýma taškama a o něco chudší peněženkou, ale spokojená:)) Jedeme domů a máme oběd. Odpoledne bereme psa a jdeme s ním ven. On na vyvenčení a my běžíme tím naším tempem. Fakt se mi tu moc líbí, všude výhled do okolí a všude zeleň. Potom doma, přijde Katie s Hannou (kamarádkou) s tím, že zítra mají ve škole den bez uniforem a že chtějí poradit co na sebe. Tak se chodí ukazovat v různých oblečeních, posloucháme muziku, povídáme si o různých kapelách, i když ne všemu rozumím, tak je to fain. Večer se seznamuji se Sárou (paní domu). Na to jaký jsem měla z toho strach tak je to super žena. Hned se mnou začala normálně bavit jako kdybych sem normálně patřila a nebyla tu jen na návštěvě, no není to paráda? Potom si s Natt pouštíme film Hunger games. Docela mazec film, doporučuji.

Den třetí, část I.
Ráno po snídani jedeme do Salisbury. To je takové historické městečko asi 20 min autem. Všechno tu vypadá tak krásně staré. Všude pořád stejně ochotní a příjemní lidé, Procházíme se, fotíme, děláme kraviny, a nezapomeneme taky projít obchody. Do TK MAXXU zase prostě musím a čokoládovně se radši vyhýbám obloukem :DD Pak jedeme domů, na oběd a až se Natt vrátí ze svých au-pair povinností pojedeme ještě do Andoveru něco pozařídit a pak???

 Pak se uvidí.. tudíž pokračování příště :))