Inception

Tak a jede se na státnice do Brna. Sraz se partou skorokapacit v 15:00 u KFC v Praze. Přijeli skoro na čas takže jsem jen dala tašku do kufru, cigaretu a už se mohlo jet. Jenže to by někdo nemohl chtít pak něco z kufru a já zjistila, že se mi úplně nový lak na vlasy vystříkal do tašky. Takže to odnesla většina mých věcí v tašce. Košile na spaní, šátek, spodní prádlo komplet zlakovaný. Už v tu chvíli jsem se málem rozbrečela a chtěla otočit a jet domů. No ale nakonec sem to rozdejchala a vyjeli jsme. Kvůli nefunkční klimatizaci sem si celou cestu připadala jak v sauně, ale naštěstí to rychle uteklo a navigace s hlasem Pavla Lišky hlásila: „za 100 metrů zhruba, sláva nazdar a jsme tu“. Hnedka jsme se šli podívat na ty co šli na řadu už v pondělí. Byla jsem úplně nervózní ještě víc než předtím, když jsem se dozvěděla, jak to tam vůbec celý chodí a jaká je komise. Takže místo spaní jen učení. Joo sice jsme měli ubytování 300m od školy, ale najdi si to, když to tam byla samá jednosměrka a navigace se zbláznila. Nakonec jsme kolem toho hotelu jeli asi 3krát no :DD Proč nepřijet do Brna a nejít rovnou do restaurace, která je i v Liberci? Áno, skončili jsme v Potrefený huse a to jídlo bylo luxusní. Bydlela jsem v nejvíc nejkrásnějším pokoji <33 Za tu noc sem toho moc nenaspala, nervy zapracovali a každou chvíli se mi chtělo zvracet. „Den Dé“. Úplně nejhorší bylo, že samotný státnice začínaly až v 11 a jelikož lidi chodili podle abecedy tak jsem přišla na řadu až skoro poslední.




To čekání bylo zabíjející nejvíc. Na řadu jsem přišla asi až kolem asi až kolem 4 hodiny a byla jsem fakt nervózní, že sem zapomněla i to jak se jmenuju. Vytáhla jsem si 3 papírky s otázkou a šla jsem na potítko. Normálně sem ale zapomněla i to co sem nevěděla, protože takový štěstí na otázky sem v životě neměla. Byly mrtě jednoduchý, jenže prostě sem si pomalu nedokázala vzpomenout na nic. Dorozhodil mě pán vedoucí komise při mojí obhajobě práce, když mi řekl, že všechno co mu povídám je sice moc hezký, ale on to chtěl vidět v té prezentaci a když jsem mu na to řekla, že to všechno je obsahem Bc práce a v prezentaci jsem se zaměřila na otázky tak se asi i urazil. No, ale nějak sem to přežila. Potom přišli na řadu jednotlivé předměty. Podniková ekonomika – výnosy podniku a hospodaření v něm. Ekonomie – agregátní poptávka, mezní užitek + nějaký grafy a dál už nevim co. Management – Rozhodování v podniku při vícekriterálních možnostech a za rizika. Co napsat. Občas okno no a nakonec sem odcházela s pocitem, že fakt sem úplně tupá a ty výkony nemám vůbec šanci uspět. Nadávala sem si, skoro se i rozbrečela. Nejvíc mi pomohl Bary, když řekl pojď jdem zpět do hotelu já si tam zapomněl triko a cestou zpět dáme panáka a uvidíš jak ti to pomůže. Novinka – bílej krvesaj chutnající po čokoládě a 50% alkoholu. Jo pravda ulevilo se mi. Opravdu můžu poděkovat jednomu zkoušejícímu, zachránil mi život za to jak se za mě přimluvil a díky němu jsem to zvládla!!!! To byl takovej můj méďa, že i pusu sem mu musela dát J Dokonce jsem litovala, že musím odmítnout pozvání na kafe, protože ho prostě nepiju. Cesta nach Prag pak utekla hrozně rychle a tam jsme chytli mega průtrž mračen že se nedalo jet rychleji než čtyřicítkou. Domů jsme s mum dojely něco kolem 12 v noci a já už se tak těšila na ráno až zase půjdu běhat, že se mi ani nechtělo spát <333 Sbohem DiS, vítej Bakalářko-diplomovaná specialistko :))


Ták a to je konec mého vůbec prvního veřejně publikovaného přispěvku pomocí blogu. Zatím se s tím tady trochu peru, ale časem se to třeba poddá :))