NIKE RUN PRAGUE

Konečně.. 3. září, závod NIKE RUN PRAGUE. Neuvěřitelně moc jsem se na to těšila, ale zase na druhou stranu jsem měla strašnej strach jestli to vůbec zvládnu, protože hlásili vedro. V Podolí jsme našly s mum místo na zaparkování a šly jsme se podívat po okolí.



Potom jsme se vrátily k autu a převlíkly se do běhacího, vzaly vaky a vydaly se ke Žlutým lázním, kde celý závod začínal.





Cestou byla pověšená dlouhá plachta s číslem a mottem každýho závodníka. Najít se v tom dalo docela zabrat. Každej kdo závod doběhl až do cíle byl zařazen do slosování o Fiat gabriolet. Takový pidi autíčko :))



Uvnitř areálu byla postavená velká stage, kde po závodě vystupovali kapely např. Skyline a Tataboys. Celou akci moderoval Tomáš Hanák (ten, co moderuje často ty charitativní večery pro kuře, kdyby někdo nevěděl) Byl naprosto výbornej a strašně vtipnej :) Uvnitř měl NIKE postavený stan se sportovním zbožím. Sice teda dávali na všechno 20% slevu, ale i tak mi to přišlo mega drahý. No jo 29,- za to nechtěli :DD A před ním byly rozloženy vaky Fatboy. Skoro jsem tam usnula, ale opravdu jen skoro :DD



No a čas plynul a už byl čas se aspoň trochu protáhnout a postavit se na start.



Tady malá ukázka toho, jak to vypadalo ve startovním koridoru. Všude bílo.



A závod odstartoval. Co bylo úplně nejhorší tak to byly první 3 km. Hned ze začátku začala být strkanice, protože ti rychlejší mě přišlo, že přeslechli, že si mají stoupnout hned na začátek a ne prodírat se ze zadních řad. Potom následovaly 2 km podél nábřeží na sluníčku. To bylo utrpení. Hlavně podle mě to neměli dobře zajištěný s vodou, protože už hned na začátku se některým lidem dělalo z vedra špatně. Jak se zaběhlo mezi domy tak už to bylo lepší. Atmosféra byla suprová. Nejvíc fandili zahraniční cizinci, našinci jen když běžel někdo jim známý. První voda byla až po 5 km a to stylem - dostaneš kelímek, stoupni si k hadici a tam ti někdo nastříká vodu. Radši nechci vědět odkud ji čerpaly, ale pomohla. Cestou zpět už spousta lidí ležela vyčerpaná na zemi a byli v šoku. Zdravotníci je nestíhali ani dávat do kupy a záchranky odvážet do nemocnic. To mi přišlo jako hlavní nedostatek no. Na poslední 2 km jsem opustila mum a běžela jsem rychlejc než ona a doufala jsem, že jí tohle nepotká. Poslední km přede mnou. Fakt vyčerpaná, ale s úsměvem na tváři jsem doběhla do cíle a fakt jsem na sebe byla pyšná, že jsem to celý zvládla a doběhla. Opravdu mi vůbec nešlo o to s jakým časem doběhnu, klidně by se mi líbilo i poslední místo, ale šlo mi o to zúčastnit se a zvládnout to! Celkový můj dojem je nadšenost, vyčerpanost, ale spokojenost a příští rok půjdu zase! Oficiální fotogalerie zde. Dle výsledků, co mi poslali na mail, byl můj čas a umístění následující:



Cestou domů jsme se chtěly stavit v Ikei v restauraci na masový kuličky, jenže z důvodu rekonstrukce ji mají zavřenou. No ale vymysleli něco lepšího. Za kasama v bufetu u párků dávaj za 15,- masový kuličky s kaší a s cibulí <33 takže paráda. Mum dostala ode mě za odměnu mandlový dort a ještě jsem si koupila omáčkovou směs na kuličky na doma.