England, part III.

Den šestý

Vůbec, ale vůbec se mi dneska nechtělo vstávat. Hned od rána nám pršelo, takže vlastně nám nic jiného nezbylo, než vzít auto a jet do Basingstoku na nákupy. Né, že by nám to nějak extrémně vadilo, ale alespoň i počasí drží s námi :DD. Tak si takhle jedeme o Bank Holiday  nakupovat. Ach jo, peněženka brečí. Teď aspoň vím, že fakt dlouho nikam nemůžu jít a dlouho si nic nekoupím na sebe a zase můžu začít šetřit :D. Neboj Andy, nezapomněla jsem na tebe :)) Potom jsme šly se proběhnout do okolí. Nejdřív jen zlehka 4km a s tím, že už se otočíme, potom s rozmyslem jsme daly 5km a cestou zpět už jsem málem umřela. Následovala lehká večeře v podobě mega velkého hrášku, kukuřice, řepy a rýže.

Noo a pak na mě Natt volá: "hele víš jak se dělají palačinky? a neudělala bys nám??" a tím to všechno zazdila a teď mi je akorát pěkně těžce. Zase jsem objevila ale novou věc: Philadelphia čokoládová <333 neuvěřitelně dobré, kdo neochutnal, neuvěří. Sice podle Peréz je to jak když sním kilo jogurtu, trošku milky a vybliju to zpátky, ale věř to člověku, který normálně sýry nejí :DDD A mám radost, u nás to mají s Milkou! No a večer Natt navrhne dětem, že jim udělám taky palačinky a mě jako na potvoru nechtějí držet, takže si dělám ostudu :DD.

Den sedmý

Dostanu anglickou snídani až do postele, heč. Poté jedem odvést Patrika do školy a rovnou do Natt nové práce. Z tý jejich Cottage jsem úplně unešená, typický dům v anglickém stylu. Křivé zdi, slaměná střecha, bílé stěny uvnitř a všechno tak hezky barevně sladěné. Potom jedeme domů na rychlý oběd, seznámila jsem se s dědou, který přijel posekat trávu (jako když mluvíte s učitelem angličtiny, fakt) a s Pavlínou do Costy na kafe, já na čaj. Zkoušíme nový muffin, který sice vypadal krásně, ale byl až odporně sladký. Noo pak mě ještě Natt vzala do jedné drogerie, kde mají ten nejlepší make-up na světě za neskutečnou cenu. Máte potom pleť jak miminko hebkou, všechno zakrývá a hlavně vydrží celý den! Později doma, že zatímco pojede Natt do školy pro Katie, půjdu běhat. 

Vyběhnu. Po nějaké době se chci podívat na tempo na iPodu, nepodívám. Celou dobu mi ani nedošlo, jak jsem nad vším a ničím přemýšlela, že mi ani nehraje hudba, tudíž se mi ani nenačítají km a čas. Super. Začnu běžet s hudbou a zrovna mi náhodný výběr začne přehrávat Sensation white mix. Si tak běžím, běžím, nic nevnímám a najednou přede mnou cedule ANDOVER! Pro vysvětlení to je od místa, kde bydlíme cca 8km. Super no, a protože to běžím fakt pomalu tak čas mám přes hodinu. Takže domů to bude taky tak. To se už asi o mě budou doma bát :DDDD. Běžím zpět a poslední zatáčku před domovem vidím bílý Ford Focus a dívku klepající si na čelo :DDDDDD Kdo to asi je. Doběhnu domů, cca 17 km dohromady!!! Jsem dead. Hned mám na stole typickou anglickou večeři a Katie mi sděluje, že jsem fakt crazy :DDD. Žízeň zaháním lambruscem na střídačku s čajem :DDD. Sbaleno mám snad v rekordním čase a samozřejmě mi nejde usnout.

Den osmý + devátý
Ráno bych ten budík fakt nejradši vyhodila z okna. No nic. Zajímavý, že mě nebolí nohy, ale jen zápěstí :D. Na autobusový zastávce směr Londýn mi sice Natt říká, že se zase loučit nebudeme, ale tak ji alespoň chci obejmout na důkaz lásky, dostávám jen vynadáno :D. V Londýně je trafika jako svině, mám co dělat abych vůbec stihla přejít na spoj do ČR. Pěkný pán řidič se na mě usměje a říká, že tu příruční tašku jako nevidí (joo kokot pití se mi do ní vylilo a tak jsem to ze vzteku všechno začala vyhazovat ven a zase zpět). Hned přede mnou stojí ve frontě spoluobčan tmavší pleti a snaží se navázat hovor, moje „sorry?“ ho moc nepřesvědčí o tom, že jsem cizinka, když vidí v ruce ČR pas :D. Doufám, že nesedí vedle mě. Dobře nesedí, sedí o sedačku přede mnou. A ještě než vyjedeme na celý autobus křičí (nemluví, přímo křičí) jak jeho celá rodina bydlí v Londýně a kolik kde má přítelkyň, dětí. Víc nevydržím, překřičí dokonce i iPod! Přes Londýn nabíráme kvůli trafice zatím 2 hodiny zpoždění. Zatím to je v pohodě.

Do Francie přejíždíme přes tunel. Ještě do včerejšího večera jsem si myslela, že to je normální tunel, kde normálně jezdí autobusy, auta, kamiony, cokoliv. Natt mě vyvedla z omylu. Pro ty kteří si to myslí stejně: autobus si najede do takového vagónu a pomocí něho se dostane na druhou stranu. Pocit to byl strašný, vůbec mi to nepřipadalo jako nějaký dobytčák, který jede s dobytkem přímo na porážku. Hodně se to i houpalo a fakt jsem byla ráda, že za půl hodiny toho byl konec. V Bruselu už jsme měli asi 2,5hodiny zpoždění, přistupovali další lidi. Stále sedím na dvoj-sedačce sama, juhů. Večeřím poslední krabičkové jídlo od Natt, čučím na filmy, hraju si na iPodu a tak. V Lucembursku přibíráme poslední pasažéry, s asi 3 hodinovým zpožděním.

A Stále sedím sama! Ustelu si. 2 x 3 růžový kamarády na dobrou noc, ale moc to nejde spát. Blbec přede mnou má zvuk tak nahlas jako kdybych to měla já v uších. Tak do něj neustále kopu, ale spí strašně tvrdě. Nakonec usnu. Probouzím se až kousek před Plzní a první co vidím je nějaká čoudící továrna. Stevardka nám sděluje, že v Praze budeme asi v 9 (místo 6,30) a jsem vůbec zvědavá, jestli stihnu spoj na Liberec, do školy. Nestihnu, jedu dalším a doufám, že ne zbytečně. Joo zbytečně. Domů se dostávám odpoledne. Je tu krásně, svítí slunce, až hnusný vedro. Jinak v Anglii už může být taky pěkně, když jsem odjela a čekám až si to počasí uvědomí a bude zase tady hnusně zima a pršet! :D

 

Kdesi v Bruselu.

A tímto končím posty o Anglii a díky díky díky moc Natálce, za to že to se mnou vydržela všechno, hezky se o mě starala a bylo to super <33 možná ještě budou nějaký posty s fotkama, ale to uvidíme. Jdu se proběhnout a na víno, čus.