Hell for People

 

A že to taky byl Hell!

 Jak už jsem psala, přijela Natála a my se vydaly směrem dobrodružství zvanému festival ROCK FOR PEOPLE. Už cestou nám začalo krásně pršet, ale stále jsme tak nějak doufala, že až tam dojedem, přestane. Ani omylem. Měla jsem domluvené parkování u jedné známé na letišti, která byla tak moc hodná, že nás i s taškama odvezla přímo až k bráně do kempu. Skoro nepršelo, tak jsme doufaly, že rychle stihneme postavit stan. Ani omylem. Security nás vyvedli z omylu, že nejdřív musíme mít všechny pásky, aby nás vůbec pustili dál. No tak jsme šly čekat do mega fronty. A začalo pršet. Fronta se vůbec nehýbala. Pršelo čím dál víc, až jsem to nevydržela a šla se zeptat do Úschovny kolik chtěj za zavazadlo abychom neměly všechno durch. S týpkem jsem se domluvila na parádní částce i když jsme toho měly opravdu hodně <333 Během toho mi samozřejmě stihlo napršet i do kapsy, kde jsem měla telefon a tak jsem ho utopila poprvé... 

A tak jsme čekaly v úschovně až to trochu přejde. Nepřestávalo, pršelo čím dál více. Tak jsme se podívaly pár friscům na dno ze zásob. Dobře, já jsem se podívala :D K tomu se k nám připojil náš nový kamarád z Moravy, Péťa a stále jsme čekali. Vypli i proud, takže fronta vůbec nepostupovala, spíše nabývala. Fakt jsem byla ráda, že jsme to takhle vyřešili a věci si schovali. Začalo pršet i s kroupama. Lidi kolem začali nadávat. Když zase začal jít proud nějak jsme se prodrali dopředu, vyměnili lístky za pásky a šli se podívat dovnitř, do areálu. 

Vevnitř jsme si zavdali pana grepa a protože už jsme měli fakt hlad tak první porci nudlí. Nechci si už ani vzpomenout kolik "prasáren" jsem tam zase snědla. Fuuu, špatně mi je jen si na to vzpomenu, takže od zítra zase najíždím na běhací režim!

Prošli jsme si areál a protože stále pršelo a stejně nic moc kapely nehráli, rozhodli jsme se, že pojedeme do kina na Nedotknutelní. Film pecka a můžu jen doporučit <33 Nooo a protože jsme věděli, že ve vodě se nám bude stan pěkně blbě stavět, tak jsme to zabalili a jeli se do Trutnova vyspat do postele. 

Další den, další pokus postavit stan dopadl úspěšně. Teda stan jsem stavěla jen já. Někdo se spíš jen zajímal o pití, žeee ??? A bylo mrtě vedro, dusno. 

V areálu jme si zase zavdali nudle k obědu a poslouchali koncerty kapel z T-mobile stanu v móc příjemných lehátkách, až jsem v tom usnula. Můžu říct, že Example byli naprosto výborní a i The Prodigy mě bavili. Začínám být všeho tak nějak více přepitá, že už mi nic nechutná. To brzo :DDD. V noci bylo tak strašný vedro, že jsem vůbec nemohla spát. Natála nabalená do tepláků, mikiny, ponožek, zapnutá ve spacáku a já spím nahatá tak wtf :DDD Navíc jsem ten stan postavila fakt chytře, takže prdel jsem měla na kopci a ne a ne usnout.

Den druhý. Vedro pokračuje. Povolávám posily v podobě Hariba deštníku a Frisca. Jen by mohlo být více vychlazené. Jdu společně s Natálou a Péťou k místnímu rybníku, kde jim dělám odborný dohled ze břehu. Ani za milion by mě k těm sinicím nedostali! Poté jsme jeli k Puffin si nechat nabít telefony. Má můj obdiv v tomhle vedru a s takovým bříškem normálně fungovat  :))

Jsme na vystoupení The Kooks. Nikdy jsem to moc neposlouchala, prý novodobí Oasis, který taky moc neznám :DD. Stojíme v první řadě. Natála úplně dojatá. Najednou se všude začne dělat černo a z ničeho nic přijde MORDOR (aneb jak to pán od produkce nazval a vyzývá všechny aby utekli od stage do bezpečí). Běžíme pryč, prší tak, že není skoro vidět na krok, blesky, kroupy, hrozný vítr až to ničí stánky. Běžíme směr náš stan. Úplně se děsím, v jakém stavu najdu náš stan, když vidím, že ostatní jsou buď v rozpadu, nebo odlítli kamsi. Uf, ten náš stojí. Klepu se zimou a suším se. Začínám se i bát, protože Natt dlouho nejde. Došla, naštěstí. A pro mě největším překvapením, venku řádí mordor a my máme ve stanu naprostý sucho!!!  Pecka stan, fakt!! Spát mi stále ale nejde. Utopila jsem cestou telefon po druhé, že chudák jen vibroval a nešlo s ním nic jinýho dělat, než vypnout a nechat vyschnout. Lidi kolem bez stanů to berou s humorem. Jedni na to všechno říkají jen "No a có" :DDD a prý "tak když jsme se dneska nezbořili my, tak alespoň stany" :DDDDDDDDDDDD 

Došli zásoby Frisca, museli se doplnit. Jedeme do Sparu na nákup jídla a objevíme vodku v akci. Navrhuji, že ji seznámíme s juicem a překvapivě se jim to i líbí. Sedíme si takhle u stanu, jen v kalhotkách a podprsence jaký je vedro, popíjíme a najednou mám před pusou mikrofón a do televize odpovídám na otázku co si myslím o nošení cenných věcí na festivaly a nechávání si je ve stanu :DDDDDD Tó nic. 

Další den se Natála konečně nade mnou smiluje a navrhuje, že bychom mohly jet na koupaliště, abych se taky mohla vykoupat <33 Tož sbalíme všechny věci a vydáme se k autu. Blížíme se k místu, kde má stát auto, ale vůbec není vidět. Začínám panikařit, že ho odtáhli, ukradli a kdoví co ještě. V duchu už přemýšlím komu mám prvnímu volat, že prostě auto není a hlavně jak to vysvětlím. Přijdu blíž a spadne mi kámen ze srdce a zároveň jsem fakt vyděšená. Na auto spadla tak velká větev při bouřce až ho celá přikryla. Naštěstí se mu nic nestalo. Jedeme na koupaliště, voda je krásně studená. Usínám na sluníčku a jen slyším "hele vole tady zůstanu, tady se opaluje nahoře bez" :DDDDD samozřejmě se zapomenu namazat a pak toho prudce lituji <33 Cestou zpět se stavujeme a otravujeme ještě jednou v nabíjecí stanici u Puffin, za co jí nesmírně moc děkujeme!<33 

Poslední festivalovou éru pojímáme hezky po Česku. Mandrage, Support Lesbiens i Vypsanou Fixu posloucháme ve stínu na dece. Nebe se zase začíná zatahovat a vypadá to zase na další Mordor. Proto se rozhodneme nečekat na další kapely (co kdyby náhodou je stejně zase zrušili) a vyrazit směr auto a domov.

 K autu dojdeme bez deště, ale od Mekáče už nás dostihl společně s blesky a kroupy. Jeden blesk dokonce práskne i do sloupu s elektrikou až vyletí jiskry. Jsem tak v šoku, že ani nekřičím a jen nehty zadírám do volantu :DDDD Cestou prší tak, že jedu skoro po paměti, není vidět na metr před sebe a nebýt patníků s odrazkami asi bychom ani nedojely. Cesta je nekonečná.

Ale jo, příští rok snad zase na RFP vstříc novým zážitkům! :))