Chvíle pravdy

Něco k zamyšlení..

Právě se setmělo, byl klidný večer a Michael začal se svým autem couvat na parkovací místo na městské ulici. Řidič vozu stojícího za ním zničehonic zmáčkl klakson. Michael zastavil a podíval se pro jistotu za sebe, aby zjistil, co se děje, ale neviděl nic zvláštního, tohle bylo normální parkovací místo a on měl plné právo tam vůz odstavit. usoudil, že ten chlapík na něj nemá co troubit, a pokračoval v couvání.

Muž na něj ovšem zatroubil znovu, a navíc zablikal světly. "Co tohle má znamenat?" zeptal se Michael sám pro sebe. Trošku podrážděně a zmateně šlápl na brzdu, vystoupil z auta a došel k bočnímu okénku druhého vozu.
"Promiňte, prosím" zeptal se "je tu nějaký problém?".
V tu chvíli strnul, protože ten člověk mu namířil do obličeje hlavní brokovnice. Na chviličku si nebyl jistý, jestli ho ten chlapík neodstřelil- zda se právě nenadechuje naposledy, jestli nenastala jeho poslední minuta tady na Zemi. Je celkem zbytečné říkat, že tenhle večer najednou přestal být klidný.

Po nekonečné chvíli dotyčný pronesl: "Vypadni odsud s tím autem". Michael pocítil ohromnou úlevu a radost. Zdá se, že se dalšího dne snad dožije.
"Ano pane" řekl.
Nastoupil okamžitě a bez meškání se z toho místa ztratil. Jak odjížděl, postřehl, že z nedalekého obchodu s lihovinami couvá další muž s brokovnicí v jedné a s pytlem v druhé ruce. Michael evidentně stál v cestě vozu, který měl lupiče odvést do bezpečí.

Tahle příhoda udělala Michaelovi nesmazatelný dojem, a to nejen proto, že byla děsicá. Jak plynuly hodiny a dny, přehrával si ten okamžik stále znovu a znovu. Opět zíral do hlavně pušky a uvažoval, jestli mu v příští vteřině ten chlapík odpomůže od všeho, co ho tíží od ramenou výš. "Kdybych znova teď zemřel, měl bych pocit, že mám čistý stůl? Dosáhl jsem všeho, co jsem si předsevzal? Neodložil jsem něco na zítřek? Není tu někdo, komu ještě něco musím odpustit nebo koho mám o odpuštění sám poprosit? Jaké staré záležitosti mám ještě rozdělané?"
(úryvek z knihy Poslední bojovník)

Někdy zkrátka potřebujeme chlapa s brokovnicí, abychom pochopili, že každá chvíle je vzácnost, že každá chvíle má nějakou cenu a my si nesmíme dovolit těmito chvilkami plýtvat - že právě tohle je chvíle pravdy.