"Vítejte na letišti Václava Havla!"

Je to vůbec možný, že už jsem byla v UK 3 měsíce?? Neuvěřitelně to uteklo a nastal čas se podívat taky domů.

Na vysvětlenou.. Moje sestra si vymyslela, že se bude v říjnu vdávat. Je mladší než já, ale ok. Chce to, má to a samozřejmě jsem byla pozvána. Asi zhruba tak milionkrát jsem se jí ptala, jestli si to nerozmyslí a svatba se opravdu uskuteční, tvrdila, že ano. Ok, byla jsem ještě u Loops a už jsem si bookovala letenku na říjen na víkend domů, na svatbu. Ale copak se nestalo. Přišel konec září a sestra si to rozmyslela, svatba nebude, místo toho otěhotněla. Dobře no, její věc, alespoň potkám kamarády, uvidím se rodinou, zařídím si spoustu dalších věcí a tak. Jenže to by Juliet neměla přijít s tím, že v ten samý termín jedou do Francie!!! Ano, do Francie, kam chci už asi milion let!!! a že kdybych neletěla do ČR, že mě chtěla vzít s sebou.... Víc naštvanej, zklamanej člověk snad v tu chvíli ani neexistoval. Navíc mi nabídla, že si to o to déle můžu prodloužit a být doma. Sakra, ale já bych radši chtěla do Francie!

Dobře pojedu domů, prodloužím si pobyt a bude to fain!
V den odjezdu jsem samozřejmě už ani pořádně v noci nespala, jak já nemám ráda lítání a navíc ráno se vzbudím s teplotou, rýmou a kašlem. Super, to mi ta dovolená pěkně začíná! Malý Thomas když mu řeknu, že jedu domů jen se na mě tak smutně s ubrečenýma očima podívá a jen řekne: "Ale vrátíš se ještě, žejo?" Málem jsem šla do kolen, nenapadlo mě že by mě měl tak rád. Odvedu kluky do školy, oddělám si to svoje a jdu si zabalit s tím, že beztak mám ještě spoustu času tak že stihnu ještě domov uklidit. Předělávají nám kuchyň páni řemeslníci tak je u nás veselo. Docela koukali, protože celý týden před nimi chodím jen v černým, nenamalovaná, neučesaná nic a teď najednou upravená a se sponkou ve vlasech, kde se milujou 3 sobi :D

Peču klukům Halloween zázvorové sušenky a nesnáším zdobení!!

Nadopovaná prášky jsem skoro zaspala přestup na Heatrow. Na Lutonu jsem se dokonce i musela zouvat abych nepípala. V Bootsu si ještě kupuji kapičky do nosu a pití a vyrážím směr Gate 17. Mám normálně svůj kufr plus kabelku, kde mám jen knížku, iPod, mobil, pití. Žena před gatem že to takhle nejde, že tu tašku musím mít v kufru. Chvíli se tam s ní hádám, že se mi to tam bez problémů vejde, ale že to stejně budu v letadle vyndávat tak proč to nemůžu mít tak, ale pak naštvaně otevírám kufr a protože jsem blbě zadělala popruhy tak se mi po celý hale rozkutálely dárky, kalhotky, kabely, co jsem vezla. Celá na*raná jsem to tam nacpala a modlila se, aby ty keramické věci přežili. Skoro hodinu nás nechali stát před gatem a bez jakéhokoliv vysvětlení jsme začali nabírat zpoždění. Let bez větších komplikací jsem přežila a už se z rádia ozývalo "Vítejte na letišti Václava Havla" Ve mě hrklo, kam jsem to vůbec doletěla, protože jsem jaksi nezaregistrovala přejmenování :D. Odvoz už na mě čekal i s dárkem na uvítanou v podobě květu orchidee <3

Jak za starých časů <333

Přijela jsem asi něco kolem 4 ranní domů a fakt jsem se těšila, že se pořádně vyspím. Joo opak byl pravdou, od té doby co jsem doma jsem se zatím pořádně nevyspala a přitom jsem ták unavená a nachcípaná. Spala jsem tak 3 hodiny a pak už to prostě nešlo. Znamení, že to tu nemám prospat, ale užívat si! Ok, to snad plním a řádně :D Tákže hnedka v poledne nástup do vinotéky a zapíjet příjezd. Měli jsme to ještě s Lukasem spojené jako dooslavu našich narozenin, které jsme oba měli už v září. Vůbec jsem nevěřila vlastním očím, když jsem dostala bundu! Ale jakou! Beránkovou!! A je v ní takový teplo, že pod tím chodím jen v tričku <33 měla jsem z toho radost jak malá holka. Andy mě v tom nenechala, přišla a popíjely jsme. Občas úplně vybouchly smíchy tak, že to nikdo ani nechápal, ale přišlo mi, že mi stačilo malinko a pěkně jsem v tom lítala. Hrály jsme si na sommeliérky hadr :DD Dokonce si i Léto našel čas, dojel, dárky v podobě vína mi přivezl, tak se pilo.. Jedna, druhá, třetí.. dvanáctá lahev. K tomu ještě nějaké ty panáky.. O_o do teď se tomu divím, že jsem neležela pod stolem. Nakonec jsme tam zůstali s Létem sami a on i to tam trochu poklízel, no to už jsem fakt neměla sílu. Hodný žee?  Domů jsme došli asi v 4 ráno. Krásná práce. Spánek opět stačil tak na 4 hodinky a čůůs. A Venku nám začalo krásně chumelit. Prej proč jsem to sem dovezla.. Asi jako kdyby v UK chumelilo..

Počet lahví neznámý, 

ale vůbec nevím Andy co ten prst na tváři :DDD

V sobotu byl naplánován výlet do Polska. Dlouho jsem to zvažovala, jestli v těch závějích jet nebo ne. Ok, nakonec mě přemluvili. Nejdřív jsme se stavovali na oběd na zvěřinových hodech. Poprvé za život, co jsem byla na takovéto akci a nedala jsem si smažený sýr jak u mě je typické :DD Dančí řízečky s kroketami byly naprosto skvělá volba. No a poté už se vyjelo směr Polsko. V Polsku nejsou povinné zimní pneu a taky to tak podle toho na té silnici vypadalo. Hrůza děs, cesta co trvá tak 50 minut se jela 2 hodiny. Kolikrát jsem si i fakt bála jak to bylo nebezpečné a litovala rozhodnutí nezůstat doma. Dobře, nakupujem, později jdem platit. Roman vytahuje kreditku, zkouší pin a nic. Prostě ho zapomněl. Přichází na řadu Leona, vytahuje kreditku, mačká pin a nic. Karta prošlá. Dobře zachraňuji je já se svojí kartou :D Zpáteční cesta je snad ještě horší než cesta tam a domů se dostáváme až večer. S Andy si na rychlo domlouvám Halloween v Depresi a na internetu hledám inspiraci na nějaký rychlo kostým. Volba padla na La Muerte. Za hodinu a půl namalováno sebe plus i Andy, oblečeno a můžeme vyrazit. V klubu se nás kluci až leknou se slovy "holky jako aspoň trochu toho makeupu jste mohly použít, potkat vás takhle v 5 ráno, dobrovolně odevzdávám peněženku" :D Akce super, ale pro změnu zase ani nevím, kdo to vůbec vyhrál. Ale pizzu s extra vajíčkama na vrchu si nemůžu nechat ujít. Spánek pro změnu 4 hodiny. A díky hlavně patří Andy, že si hrála na paní řidičku a vozila mě! :))

Le Halloween s Andy 

V neděli jsem slíbila Lukasovi, že se s ním půjdu podívat na výstavu mašinek. On, coby nadšenec do toho mi o všem vypráví, popisuje a tak. Já co tomu pendrek rozumím tak jen přikyvuji a dělám jak mě to strašně zajímá a vím o čem mluví. Nevím vůbec a když už mi asi po třetí vysvětluje jaký je rozdíl mezi TT a XTT tak to vzdávám definitivně :D Hlavně že on se baví. Později pečem spolu Muffiny do Halloween košíčků ve Shrekově barvě. Za chvíli už není ani jeden.. Co jen mi to připomíná? Termity z Anglie? Podoba jen čistě náhodná :)) Večer jsem dostala pozvání na štiku do vinotéky, lepší jsem snad ani nikdy nejedla a samozřejmě nějaká ta lahvinka nesměla chybět.

Mašinkový model

Štika na slanině 

Noo a je pondělí. Co jsem měla zapsáno, že dneska zařídím, mám zařízené, vyřízené, pokračování zítra. Dětem jsem nakoupila tolik sladkostí, že mě zase budou milovat, jen ještě nevědí že polovinu dostanou až na vánoce, protože ty ku*vy obchodnický taky nevědí už co by si za to řekly. Čeká mě velké rozhodnutí které jaksi se nedělá každý den, takže se asi půjdu pro změnu probrat sama se sebou a s nějakou tou sedmičkou vína :D Ach jo, to je dovolená!

takhle jednou v Anglii..

Život je prostě boží <3 Jaký si ho uděláš takový to máš. :D Po čase tu přicházím na věci, které jsou obdobné věcem co máme u nás v České republice, některé lepší! Mnoho věcí nepotřebuji, když mám za ně takovou lepší náhradu!

Procházku u Anton Lake

Tak třeba například:

Řízení vlevo
Spousta lidí se toho bojí, má z toho strach jaký to je. Pro mě něco naprosto normálního. Akorát jezdím po druhé straně silnice a sedím na druhé straně no. Na všechno se dá zvyknout.
Jen mě trochu zaráží někteří lidi tady. Třeba jako paní v autoškole, kde jsem měla jednu cvičnou jízdu vlevo. Paní ze začátku vypadala v pohodě, ptala se proč vůbec jsem šla na tuhle jízdu, že nevidí důvod proč bych to nemohla zvládnout. Tak jsem jí vysvětlila, že HM si to přála. Okay, a její další otázka:
"odkud jsi?"
"z České republiky."
"tak to nevím, kde je, někde v Africe ne? a jak mluvíte tam u vás v České republice?"
Měla jsem hodně co dělat, abych prudce nezabrzdila na místě a nevysadila jí.

Termix
Tak tohle tu bohužel moc nevedou a ani u nás už není termix co býval, ale objevila jsem tu něco mnohem, mnohem lepšího. Má oblíbená Philadelphia se rozhodla vmíchat do svého sýru čokoládu a opravdu to nemá chybu. Tady do toho vmíchali Cadbury čokoládu a u nás tuším že to prodávají s Milkou. Je to o trochu sladší, ale úplně se mi přitom vybavují vzpomínky na termix z dětství <33

TK MAXX
Název mého nejoblíbenějšího obchodu v UK vůbec. Na co výprodeje? Na co slevy, když máte TK Maxx? Joo a ještě když chytnete slevu v TK Maxxu? Tak to jste vůbec králové! V tomhle obchodu seženete snad všechno od kabelek, kufrů, přes oblečení, hračky, různý nesmysly, svíčky, drogerii po sportovní vybavení za cenu, kterou jinde nekoupíte. Na štítku je vidět, za kolik se dá ta věc pořídit při plné ceně. Nejvíce tam miluji spodní prádlo a šaty! Kde tady jinde seženu například podprsenku DKNY za 5Liber? Jen moje peněženka brečí už předem kdykoliv tam jedem nakupovat, ví dopředu, že neodejdu s prázdnou :D No tak alespoň dárky na vánoce už mám! :))

Názvy domů
U nás je naprosto normální mít na domě číslo. Tady ovšem po většinou číslo na domě nemají, ale jejich dům má vlastní jméno! Pošta vám sem taky nechodí na jméno, ale na název domu, boží ne? Náš dům se třeba například jmenuje COSMOS :)

Lidé
Po pravdě řečeno mi Angličané přijdou jako úplní mistři přetvářky, nebo si to jinak neumím ani vysvětlit. Ze všeho jsou strašně odvázaní a pořád si chtějí s vámi povídat i o věcech, které je určitě ani nemůžou zajímat. Ale zase na druhou stranu je to pěkné, když jdete po ulici, žádné zamračené obličeje a čím je hnusněji, tím mi přijde, že se lidé na vás více usmívají. Na pozdrav "Hi, how are you?" si musíte zvyknout, ale často i čekají na to co jim odpovíte, nejenom že je pozdravíte. Hlavně jsou to strašní vlastenci, takže anglickou vlajku najdete všude a na všem.

Jídlo
Naprosto zbožňuji jejich obrovský sortiment jídla a všeho kolem. Líbí se mi, že ovoce a zelenina fakt vypadá čerstvá a taky tak chutná! Jejich druhá jakost mi občas i přijde lepší než v ČR jakost první, což je hodně smutný. Sice mě děti za to moc rádi nemají, ale vařím jim prý více zeleniny a dávám jim více ovoce než dřív. HM mě za to pochválila, tak to budu dělat i dále. Zato jim to vynahrazuji, že jim každou chvíli něco peču, různé buchty, muffiny a tak. Dokonce už měli i naše linecké cukroví a hraběnčiny řezy. A prý i moc chutnalo. Vyzkoušela jsem i místní restauraci a můžu říct, že to bylo něco výborného! Ale jako za 2 hodiny ve 2 lidech projíst skoro 120Liber? Je to drahé... Alespoň pro mě..
Nechce se ti jít do obchodu? Nevadí, objednej si to po internetu. Joo u nás to prý už taky funguje, ale tady to je naprosto běžné a já jsem zase čuměla jak puk, když k nám o půl 11 večer dojel obrovský náklaďák s jídlem :D

Čokoládové sufflé

Něco na houbách

Holoubátko

Autumn

Zdá se mi to nebo opravdu ten čas tak strašně rychle utíká??? Nebo alespoň mě tady teda jo. Neuvěřitelně rychle až mám i pocit, že skoro nic nestíhám. Ale prd, jen na blog kašlu.. :D A přitom se toho za ten měsíc stalo tolik nového, že ani nevím jestli o tom všem chci psát.. Ale tak jo :)

Pán Crab, které jsem našla na Bournemouth a od té doby jezdí všude se mnou

Od září mám novou rodinu. Tamta bohužel byla jen do konce prázdnin, ale i tak jsem si je zamilovala. Když jsem odjížděla holky se se mnou nechtěly loučit, že prý nemůžu nikam odjet a musela jsem jim slíbit, že se zase určitě brzo uvidíme. Dostala jsem od nich i dárek na rozloučenou s kartičkou s přáním všeho nej v nové rodině. I slza mi ukápla. Louisa porodila v polovině září krásnou holčičku, která dostala jméno Lottie!! Nevím proč, ale stejně jsem si myslela, že to bude holka, jen mě mrzí, že se nenarodila teda ve stejný den jako já no. Strašně se těším, až jí uvidím.

Tak tedy začala jsem se seznamovat s novou rodinou. Maminka se jmenuje Juliet, je strašně moc přátelská, milá, ale mluví strašně rychle takže občas mám co dělat abych jí vůbec rozuměla. A pak tu jsou 3 kluci. Nejstarší Harry (9), prostřední Dominic (7) a nejmladší Thomas (3). Potom tu je ještě taky často Julietin přítel Brian a ten má ještě dceru Lauru (12), která překrásně zpívá. První týden tu ještě byla jejich bývala au-pair Pavlína, která mi všechno ukázala a ze začátku radila jak na kluky. A kluci jsou prostě kluci, strašně zlobiví, všude jich je plno, křičí a nejvíc je baví to co nemůžou dělat a když se jim to zakazuje začnou křičet :D. Po tom prvním měsíci s nima ale snad už můžu říct, že jsem si k nim našla cestu a už je to mnohem lepší.  Nejhorší je to, když přijedou po víkendu s tatínkem. To jsou tak rozjívení, že to s nima není až k vydržení a 14 dní si je dávám tak nějak do kupy aby pak zase přes víkend všechno u tatínka zapomněly a já mohla začít na novo. S každým z nich je to jiné, na každého se musí jinak. Juliet mi fakt moc pomáhá a plně mě ve všem podporuje, za což jsem jí vděčná. Bavíme se o všem i když třeba klukům slíbím, že to mámě neřeknu, sotva dojde večer z práce a kluci jdou spát, tak jí to stejně povím :D S klukama hodně často pečem cakes, ale než to vůbec stihne vychladnout tak už je to snědený :D. Hlavně toho nejmladšího nejvíce baví vylízávat mísu od těsta :D. Náš dům je opravdu velký, dvoupatrový, takový ten anglický cihlový. Můj pokoj je krásně světlý s velkou postelí a vlastní šatnou!! Auto mám k dispozici kdykoliv chci, protože J. má svoje a tohle můžu používat jen já (jen by ten benzin by nemusel být tak drahý) Co více si můžu přát? <33 Život je prostě božíííí <33

Bydlíme v jedné menší vesnici, nedaleko Andoveru. Fakt si nemůžu stěžovat kromě velkého obchoďáku a benziny tu snad máme všechno - školu, doktory, poštu, obchod a 2 hospody. Lidé se tu mezi sebou hodně znají, často se navštěvují, pořád se na vás usmívají a vůbec jsou takoví fakt přátelští. Fakt příjemné někoho vidět poprvé a on ti řekne "ahoj ty seš Lucy, že? já jsem XY, a bydlím tam a tam, kdyby jsi cokoliv potřebovala stačí říct, ráda ti pomůžu, poradím". Lovely. Snažím se taky pravidelně tu chodit běhat, když mám čas a našla jsem si i perfektní trasu po které ani moc aut nejezdí a vždycky tam potkám ve stejný moment pána s autobusem.

Začala jsem taky chodit do školy. První týden jsem tam potkala hodně nových lidí, ale nikdo z ČR. Samé Rusko, Bulharsko, Čína, Indie.. Nejvíce jsem si rozuměla s Elenou ze Španělska i když teda špatně oni mají takovou tvrdou angličtinu. Po druhé hodině se mě Patrik (učitel) zeptal jestli to pro mě není moc jednoduché, jestli radši nechci zkusit vyšší level, protože si myslí, že tohle bude pro mě moc jednoduché. Ok, proč to nezkusit. A tak jsem změnila třídu. V téhle už je to jiné, více se člověk musí soustředit a to je dobře, to chci! Uvidíme jak mi to taky půjde :)

Měla jsem narozeniny. Ráno klukům připravuji snídani a najednou je ve dveřích celá rodina a zpívají "Happy B-day" <333 Strašně milé to bylo. Dostanu i dárky a nejmladší mi je ochotně pomáhá rozbalit. Mám den volna, jedu si udělat radost do města. Nechám tam XY Liber, ale jsem šťastná. V BodyShopu narazím na MANGO EDICI a od té doby nepoužívám nic jiného <33 Od Natály dostanu své první OPI laky na nehty. Moc díky Bro! A mooc kartiček s přáním <33

Happy B-day!!! 

OPI

Mango závislost

Jinak o víkendech často podnikáme s holkama aupair různé výlety, akce a tak. Třeba jsme pro změnu byly zase na Bouremouth na pláži - podívat se jak vypadá podzim tam. Bylo to super, picnik, slunce, moře, písek.. Ideální, teplo sice nic moc, ale paráda. Další týden jsem dokonce i přemluvila Janu abychom si udělaly výlet na kolech na picnik. Sice na sezení to není, ale projížďka dobrá. Další den mě celý bolel zadek jak vůbec nejsem na kolo zvyklá :D. Musíme vymýšlet více výletů do přírody, za památkami  co nebudou stát tolik jako výlet kolem nákupních možností. To je totiž za trest a já se pak strašně divím, kam mi ty peníze mizí... Přiznávám bez mučení, opravdu jsem shopaholic. Nebo musí dopadnout extra job.. Musí!! Pak se mi bude lépe žít.. :)

Jedu na výlet čus.

To be continued..

Running sucks

Protože se nyní teda nacházím v UK a letět domů jen na We Run Prague by se mi jaksi finančně asi moc nevyplatilo, domluvily jsme se s Natálou, že takový závod poběžíme i tady u nás. Ve stejný den a ve stejnou hodinu jako všichni ti běžci v Praze. Dokonce jsme si nechaly zhotovit i speciální trička pouze a jen pro tuto příležitost. Trička měly velice dobrý ohlas, každý se musel smát.

We Run Grateley
Fu*k you rain, we are not made of sugar!

 Running sucks

Takže nastal Den Dé, hodina Há. Už od rána jsem byla zase taková nervózní, ze začátku strašně natěšená, ale postupem času to bylo horší a horší až jsem se rozmýšlela, že nechci ani běžet. Vyběhly jsme přesně v 13:00 (hodinový časový posun oproti Praze). Počasí se vyvedlo, ani nepršelo, nebylo zataženo, prostě ideální a na Anglii nečekané. Můj cíl byl stanoven: zaběhnout závod pod hodinu.

Sotva jsem vyběhla tak mě začaly zlobit sluchátka v uších. Protože moje se mi jaksi rozbily a ty co mám už asi skoro měsíc objednané se pořád nemají k tomu aby se ke mě doručily, musela mi Natála půjčit. V těch mých malých uších prostě nechtěly držet. Ok, kašlu na sluchátka, běžím bez muziky. Dořeším věc se sluchátky, vypadnou mi kapesníky :D Tak sakra kde to jsme?! Běžím dál, nevzdávám se. Nohy mi těžknou, musím si převázat moc utáhlé tkaničky :D Ach jo, co dál? Je fakt vedro, dobíhám do poloviny. Orientačně se dívám na čas 26 minut! Nevěřím svým očím a říkám no tak to už musím zvládnout a doběhnout pod hodinu. Potkávám Natálu a ta mě ještě více hecuje ať přidám. Dodá mi to ještě více energie. Cestu zpět snad jen proletím. Do kopce, který normálně běžím mega pomalu vyběhnu ani se nestihnu zadýchat. Je mi neuvěřitelné vedro a ani kropení vodou moc nepomáhá. Poslední 1,5km běžím co to dá. Nevnímám okolí, nic. Jen běžím. Stopuji čas.

YOHOOOO!!!!! 

Dokázala jsem to! Pod hodinu! Ani jsem tomu nechtěla uvěřit. Dlouhou dobu pak jen sedím a ani se nehnu. Jsem totálně vyčerpaná, ale šťastná. Večer proběhla zasloužená afterpárty s grilem a bylo to fain! Po tom běhu mi ale začal zlobit kotník a docela dost to bolí ještě teď, ale rozběhávám to, snažím se, musím! Našla jsem  plakát s tím, že tady u nás je obdobný závod 16. září na 9 mil tak nevím nevím jestli se mám ještě hecovat a udělat si další výzvu :D uvidíme.

Just keep running!

VAROVÁNÍ !!! BĚHÁNÍ JE VYSOCE NÁVYKOVÁ ZÁLEŽITOST !! ALESPOŇ JÁ JSEM PO DOPSÁNÍ TOHOTO PŘÍSPĚVKU MUSELA JÍT ZASE BĚHAT I KDYŽ BYLO 8 VEČER A TMA :D 

Jak jsem slíbila, tak plním - moje zkušenosti s čipem na běhání a něco navíc. Ze začátku je fakt dobré si to hodně rozmyslet, jestli člověk opravdu chce ty peníze do toho investovat, protože samotné pořízení jenom čipu nestačí a čím více budete běhat, tím více budete i přemýšlet si koupit k tomu lepší a lepší věci přímo k tomu určené. Třeba já jsem ze začátku měla jen iPod, obyčejné tenisky (ne na běhání, chudáci nohy) podle toho mě to pak taky nohy protestovaly a staré oblečení co jsem řekla, že budu mít na sport či do přírody (vytahané tepláky a tričko :D). 

Co je dobré mít do začátku? 

Boty

Nějaké boty na běhání přímo určené. Nohy vás za to rozhodně budou milovat! Ve sportovních potřebách najdete spoustu značek, druhů a je jen na vás jakou zvolíte. Pokud byste rádi přímo ty, co jsou přímo pro čip tak ty vyrábí jedině NIKE a je důležité se koukat na jejich označení. Ty s místem pro čip mají označení NIKE+. Toto označení najdete na štítku u boty a stejně tak na podrážce. A pokud si tím nejste jisti, určitě se najde prodavač, který vám s výběrem jistě rád pomůže. Mají speciální místo v podrážce přímo pro čip a při běhu o něm vůbec ani nevíte. Já už ho ani nevyndávám. V případě, že máte čip a boty zatím nechcete kupovat, existuje buď taková speciální kapsička, která se dá přidělat na tkaničky nebo to dělat jako já - nosila jsem ho normálně v botě pod jazykem, v místě, kde jsem ani nevěděla, že ho tam mám a taky fungoval bez problémů. 

Sensor

Samotný čip + buď iPod nebo iPhone nebo speciální hodinky na ruku, kde uvidíte úplně všechno - kolik jste uběhli, za jak dlouho, kolik v průměru, kolik při tom jste spálili kalorií. Starší verze iPodu Nano, dříve ještě nepodporovali tuto aplikaci, proto jim Apple vymyslel takovou pomůcku (vypadá to jako fleška), aby to i přesto fungovalo. Novější verze jak iPodů tak iPhonů už tuto aplikaci mají v továrním nastavení a nic připojovat a instalovat nepotřebují. S hodinkami bohužel žádnou zkušenost nemám, ale nemyslím si že by to mělo být něco složitého. Studovala jsem to na internetu a funguje to na principu flešky po připojení k počítači se synchronizují data a můžete to nosit i jako hodinky. 

Oblečení

To už záleží na každém, co mu bude nejpohodlnější a nejpříjemnější. Na trhu existuje obrovská škála oblečení, stačí si jen vybrat. Rozhodně ale doporučuji kupovat si oblečení jiné barvy než jenom černé, protože pokud budete běhat po silnici a třeba i za šera tak se budete na silnici ztrácet a větší pravděpodobnost, že vás někdo přehlídne. Nejlepší je buď oblečení s reflexními prvky nebo oblečení v neonových svítivých barvách. Joo oni popeláři nebudou zase tak blbý s tou svojí svítivou oranžovou. Spodní prádlo je taky lepší to příjemné, pohodlné, předejdete tím mnohým problémům, věřte mi. Například já mám nejradši tričko s přímo všitou sportovní podprsenkou a k tomu dlouhé kalhoty z rychle schnoucího materiálu na tělo a navrch softshellovou nepromokavou bundu (obzvláště teď tady v Anglii je to nezbytnost). Pokud je venku fakt chladno tak nosím i rukavice, které mají navíc i kapsu na klíč. A v zimě se hodí i nějaká čepice přes uši aby se předešlo případným nemocem a v létě kšiltovka proti slunci a dobré jsou i sluneční brýle. Když je teplo tak bundu vyměním za triko s dlouhým rukávem a softshell vestu. Pokud to myslíte s běháním opravdu vážně vyplatí se investovat i do oblečení :)

Doplňky

No a pak existuje taky spousta doplňkových věcí. Počítejte s tím, že po čase budete potřebovat další sluchátka (i já jsem si ty svoje při běhu rozbila několikatery a ani nevím jak se mi to podařilo). Přece jenom je to spotřební zboží. Pokud budete běhat déle než 20 minut je taky nezbytné průběžné doplňování tekutin takže nějaká ta lahev na pití přijde vhod. Natála tady v Anglii našla takovou, co se dá navlÉct na ruku a ani o ní nevíte, takže jsem jí musela mít a díky Ti, bro! A když třeba nemáte bundu, mikinu nebo kalhoty s kapsou tak se hodí nějaké to pouzdro na váš iPod, iPhone.. Já jsem to svoje dostala k narozeninám a nemůžu si ho vynachválit. Když vám bude samotné běhání málo tak prodávají i závaží co se dá připnout na nohy a na ruce a běháte s větší zátěží než je vaše tělo (nejlepší když chcete nabrat svaly). Pak taky existuje takový ten pás, který si připnete pod prsa a sleduje vám to tepovou frekvenci, kterou si kontrolujete na hodinkách. To jsme používali když jsem ještě závodně plavala a teď uvažuji že by to nebyla špatná koupě. Popřemýšlím.

A co dál?

Čip

A teď něco k samotnému čipu. První co je potřeba udělat je ho propojit s přístrojem. Z druhé strany má takové malé tlačítko k tomu určené. A druhá podstatná věc je kalibrace. Měla by se provádět na rovném povrchu. Nejlepší k tomu je najít si nějaký stadion s oválem a nakalibrovat si to tam. Aby to bylo co nejvíc přesné. Doporučuji ze začátku i několikrát, jak chůzi tak běh. Je to jen a jen proto aby vám přístroj měřil přesně a měli jste sami z toho dobrý pocit, kolik jste toho uběhli. No a kdo nemá k dispozici ovál tak pomocí map si naměřit úsek, zaběhnout ho (projít) a nakalibrovat. Potom by vám to mělo měřit fakt přesně, alespoň mě to tak funguje a nemám sebemenší problém s tím. Zhruba tak za 2 měsíce radši kalibruji znova pro jistotu, ale ještě se mi nestalo aby mi to měřilo o hodně nepřesně. Po každém ukončeném cvičení aplikace sama píše, že cvičení je vhodné pro kalibraci, ale podle mě to je zbytečné. Jedině kdyby jste se chtěli fakt ujistit, že vám to měří přesně doporučuji zase pomocí map si to zkontrolovat. Nejlepší je mít iPhona a připojení na internet a ono vám to přímo ukáže i zaběhnutou trasu, no ale o tom si zatím můžu nechat jen zdát. Rozhodně ale doporučuji zainvestovat peníze a když běhat tak s čipem, fakt lepší<33 

Nike + iPod

Nebo spíše aplikace na běhání. Sleduje všechno - jak rychle zrovna běžíte, čas, kolik jste toho uběhli a samozřejmě kalorie. Navíc vede i statistiku - celkový počet cvičení, nejdelší trasa v km, celková zaběhnutá vzdálenost, celkový čas, celkem kalorií. A taky to vede statistiku TOP - nejlepší míle, kilometr, 5km, 10km. Tady je ta moje statistika aktuálně:

Nike+

Chytrý Nike taky vymyslel internetovou stránku, kde si po registraci můžete zaznamenávat svoje běžecké výkony. Pokud máte přístroj s přístupem na internet i nabízí odeslání rovnou na tento server. Tady můžete sledovat i celý průběh jednotlivých cvičení a hlavně porovnávat se s lidmi z celého světa pokud o to stojíte! Vysoce nakažlivé! Každý přece chce být jen lepší a lepší! Moje aktivita:

měsíc srpen 2012

aktuální den

records

No určitě doporučuji běhání fakt každému! Je to super odreagovávání a já teda doufám, že půjde i nějaké to kilo dolů (jenže to by asi musely začít prodávat otrávenou čokoládu a vůbec zakázat sladké :DD)! A jestli chcete shodit nejlepší je běhat takovým tím pomalým tempem co nejdéle (fakt to funguje, jen to chce vydržet!) a samozřejmě tomu trochu i přizpůsobit jídelníček. Ach jo, kdybych to taky tak dodržovala jak o tom píšu :DDD Teď mám snad tu nejlepší motivaci, co jsem kdy měla takže JO, musí to jít!

Uff, snad jsem na nic nezapomněla. Jasně, že existují více variant s čím můžete běhat, ale tohle je ta moje a pro mě nejlepší! Pojala jsem to teda fakt obsáhle a o všem k mému běhání a pokud jste to dočetli až sem, klobouk dolů :)) Dotazy klidně a ráda zodpovím :)) Ámen. 

I´m Happy!

Vůbec nevím jestli mám o tom psát nebo ne, ale tak nakonec jsem se rozhodla, že jo. Jsem fakt v té Anglii šťastná! Může to být vůbec pravda?? Pořád bych potřebovala od někoho asi štípat abych zjistila, jestli se mi to vůbec nezdá.. Při té mojí věčné smůle bych se tomu asi ani nedivila kdyby se mi zase někde něco popikačovalo.. No ale od začátku..

Mám rodinu! Sice jen na přechodnou dobu, do konce sprna, ale jsem tu spokojená! Už přes týden bydlím u rodiny, která bydlí asi tak půl hodiny autem od Natály rodiny (naším tempem je to 15 minut ani ne :DDD) Moje dojmy a pocity se od začátku vůbec nezměnily. Čekala jsem kdy mi spadnou růžové brýle, ale stále se tak nestalo. Kde bude chyba? Nevím. Starám se o dvě holky, Chloe a Ellu. Úplně mi připomínají mě, když jsem byla asi tak v jejich věku :D Akorát jsem teda nejedla maggi na toastu a takový podobný věci, co jim tu říkají "yummy yummy". Hned jak jsem přijela k nim a začala si vybalovat, tak mi musely samozřejmě pomáhat. Chloe mi dokonce i věšela oblečení do skříně a Ellu strašně zajímaly moje laky na nehty a prstýnky a hned musela všechno vyzkoušet. Čekala jsem, že dostanu vynadáno, že holky mají barevné nehty, ale Louisa jen přišla, začala se smát a řekla: "no super, konečně někdo kdo na to má trpělivost, já teda ne" :D Louisa, maminka, která je teď v 8 měsíci těhotenství. První plánovaný termín porodu měla na stejný den, co jsem se i já narodila!! Není to znamení?? No ale teď říkají, že to bude až prý někdy v druhé polovině září. Stejně i přesto jsem si radši nastudovala cestu do nejbližší nemocnice pro každý případ :D Tatínek Tim pracuje v Londýně a domů přijíždí každý den večer. I přesto, že musí být unavený vždycky přijde, zeptá se jak jsem se měla, jestli holky a pes nezlobili a pořád je takový happy. Obdivuji ho. No a náš pes, Tobby je 2roční černý labrador. Poprvé když jsem ho viděla, tak jsem se musela asi půl hodiny jenom smát, protože on se tak zvláštně šklebí, že vypadá přesně jako z reklamy na psí zubní protézy :DDDDDDDDDDD Natála si zase nemohla zapamatovat jeho jméno, tak ho přejmenovala na Youtuba :D A pak tu taky máme tři slepičky Sophie, Amy a Popcorna. Třikrát mi to musely holky zopakovat, protože jsem fakt nevěřila, že se jmenuje Popcorn :D Máme obrovský dům, obrovskou zahradu a všechno v takovém tom fakt typyckém anglickém stylu. Miluji to!

 Tobby a reklama na zubní protézy

Slepičky 

Pekly jsme Muffiny 

Ella a Chloe

Lekce jezdectví 

Zjistila jsem super věc. Holky milují Nema úplně stejně jako já :D Takže jsem aktivně stáhla na internetu Hledá se Nemo v angličtině, že se na to spolu budeme koukat. No pustím to a ono to začne mluvit španělsky a dole běží jen anglický titulky. Holky na mě koukaly, že prostě co to má být. Dobře stahuji znova, tentokrát už správně. Beru psa na procházky, na který není vůbec zvyklý. Spíš je to takový gaučový typ. No a vždycky po naší zhruba 2hodinové procházce 4 hodiny jen leží a ani se nepohne, až za mnou chodí co jsem mu to udělala :D

Všude mě berou s sebou, seznamují mě se svými přáteli. Oni Angličané se opravdu a hodně často rádi navštěvují a tak. Všude kupa dětí a maminek a tatínkové se dřou v práci :D Idylka. Tenhle týden jsme byly navštívit i prarodiče. 4 hodiny jízdy k dědovi, další 3 hodiny k druhým. U Louise tatínka jsme dokonce i spaly. To není ale dům, to je bludiště! Moc velký, ale moc krásný! Druhý den jsme pokračovaly k druhým prarodičům a babička koupila holkám lekci jízdy na koních. To bylo něco pro mě, já co koně opravdu nemusím jich najednou kolem sebe měla hrozně moc :D Nikdo to nechápal proč. Moje zkušenost s koňmi z dětství si nese své následky doteď. U Timových rodičů jsme holky i nechaly aby si jich taky užili. Zítra jdou do Zoo a Ella dostala foťák. Jsem zvědavá kolik z toho bude fotek nebe :D Takže děti pryč, rodiče v Pubu a my máme s Tobbym a slepičkama doma párty :D Takže dobrou noc. 

Bournemouth Beach

Hele v sobotu má být hezky, nepojedeme k moři??? Jasně, že jo! No a tak jsme s Natálou sbalily Pavlínu (nejbližší aupairku v okolí, která má k dispozici i o víkendech auto) a Milana (kamarád Slovák) a vyjeli jsme směr Bournemouth Beach. Cesta tam trvá zhruba něco přes hodinku takže pohoda. Opravdu bylo krásné počasí a teplo! Přijeli jsme a hledali místo na parkování. Připadala jsem si jako malý dítě, co nikdy v životě nebylo u moře a vidí ho poprvé v životě, takovou radost jsem měla :D No ale tak trochu nás to počasí vypeklo a nad mořem byl opar a foukal docela dost protivný vítr, ale co hlavně že jsme u moře <33.. 

Bournemouth Beach

Kamínky

Leželi jsme, opalovali, zkoušeli teplotu vody, dělali blbosti, obědovali, fotili ,pozorovali plavčíky, prostě pohodička :)) Později se ale zvedl tak divný vítr, že písek jsem začala mít úplně všude a byla i zima na to ležet. Tudíž jsme se rozhodli vyjet nazpět a stavit se v Salisbury na kafi. Normálně mi tu začalo chutnat vanilkové latté!! Já, co kafe nikdy nepiju! :DD

Smile

my dvě

Nečekaná vlna

 A pak jsme se rozhodli zneužít toho, že je Pavlína sama doma a udělali jsme si grilovačku s neplánovanou párty potom. O_o Navštívili jsme i místní pub a opravdu nedoporučuji nikomu, kdo nemá rád černý pendreky si objednávat "Samboochu" nebo jak se to jmenuje a teplou "něco jako u nás broskvovou". Nechutná to, navíc to maže paměť! :D Joo má druhá sobota tu byla velice náročná :D Pěknou neděli všem!

Grill

jdeme do pubu

...