pondělí 14. května 2012

In-line.

Všechno to tak strašně rychle utíká a já mám pořád pocit, že nic nestíhám. Navíc se pořád tak nějak nemůžu dospat a spánek je teď moje opravdu nejoblíbenější činnost :D.

Druhý den po příjezdu jsem se domluvila s Andy, že půjdeme na brusle a při té příležitosti jí předám věci co jsem jí přivezla. Měla jsem velkou radost, že se jí dárky líbily a že jsme s Natt koupily dobře! Dobře my! :D. Moje zkušenosti z in-linů jsou dost žalostné. Vlastně za to všechno může máma! Ta po mě chtěla abych jí naučila na bruslích a protože já je nemám, musela jsem si půjčit. Jenže jaksi v botách velikosti 42 jsem si připadala jako kocour v botách, tak mi nezbylo nic jiného, než si koupit svoje. Neumím v tom zabrzdit, zatáčet, zpomalit, ale jedu :D Zlatý brusle na led! :D


Samozřejmě, že jsem nestíhala a všechno jsem naházela do auta a jela na místo setkání. Tam jsem zjistila že moje úplně nová flaška na pití netěsní a ráčila se mi vylít do batohu. Průser byl ten, že jsem tam měla všechno.. Telefon, foťák, peněženku.. Elektronika se plavat nenaučila, takže můžu to akorát tak ždímat. Telefon jen žalostně pořád vibroval, tak jsem ho vypnula a nechala být. Super, to to hezky začíná. Potom jsme teda vyjely. U nás prý udělali takovou stezku speciálně pro cyklisty a in-linisty, ale jako nechápu jak můžou přes to udělat děrovaný most! Vždyť si člověk na tom akorát tak zničí kolečka! Cestu tam jsem zmákla docela obratně. Vysekala jsem se jen málem. Zrovna na přechodu, ale to ve mě fakt hrklo, protože se zrovna řítilo i auto a vypadalo, že brzdit se mu moc nechce! Horší to bylo s cestou nazpátek.

Ten samý přechod. Akorát více aut, lidí, kolařů, kočárků. No a tak si přejdu na druhou stranu nějak a zaseknu se o díru a už ležím na zemi. Sbírám se a zrovna jede kolem cyklista, který sesedá z kola. No neflákne mi nohou do hlavy? Jo, flákne a jak! :D Dobře, pokračujeme. Těsně před koncem je cesta trochu z kopce dolů no a já panikařím, protože dole stojí auto a já nevím jak mám zastavit. Dobrovolně teda s sebou praštím o zem, ale nepočítala jsem s tím, že se překroutím na bok a ještě že mi to kousek pojede dolů :D. Chudák Andy jen nevěřícně koukala co dělám. Prej "ještě nikdy jsem neviděla nikoho se dobrovolně vysekat. Já bych radši teda brzdila o to auto." No jo, to mě taky napadlo, ale až když jsem ležela na zemi. Žádnou ale velkou újmu jsem neměla, jen jsem trochu odřená. Ale ve vaně to štípalo pěkně :D. Ujely jsme asi tak cca 7km a dám jim teda ještě jednu šanci, ale hned tak to nebude!


A jinak začal zápočtový týden a samozřejmě mám víc věcí na práci než se učit. Jsem neponaučitelná, fakt!

5 komentářů:

Spencie řekl(a)...

Doufám, že si spolu ještě vyjedem, bavilo mě to ! :))
Já to nechápu pořád !! Jaks mohla brzdit, že vjedeš pod auto? XDDD

Janyany řekl(a)...

Super článek! Hlavně že jsi celá..teda skoro;)

Unknown řekl(a)...

Spencie: joo dej mi pár dní než se mi to starý zahojí a klidně můžu :D
hele to doteď mi nějak mozek nepobírá, asi momentální zkrat :D

Janyany: díík :D

Miguelita řekl(a)...

Jé brusle vám závidím. btw. o tý stezce jsem vůbec nevěděla )))

Vivi řekl(a)...

Druhou šanci si určitě zaslouží, i když já bych neujala ani 7 metrů ;-).
Sportu třikrát hurá! ;-)
Vivi